Irena Chřibková: Pojďme se ve svátečním čase trochu zastavit. A zaposlouchat.

Varhanní hudba může být balzámem pro naši duši

Hudba je jeden z nejnádhernějších darů, které jsme jako lidstvo dostali. Umí rozkrýt naše emoce, promlouvat k nám univerzálním jazykem, poskytnout útěchu. Varhany bývají právem označovány za „královský nástroj“. Jsou největším a mechanicky nejsložitějším hudebním nástrojem s obrovským rozsahem, nabízejí nespočet různých kombinací, dokáží nás zahrnout nádhernou hudbou a dotknout se širokého spektra našeho prožívání a duchovního hledání. „Přitom neexistují dvoje stejné varhany, jako neexistují dva stejní lidé. Hrát na ně znamená se s nimi nejprve skamarádit, přistoupit k nim s pokorou a vzít si od nich přesně to, co nabízejí,“ říká světoznámá varhanice Irena Chřibková, ředitelka kůru baziliky sv. Jakuba v Praze nedaleko Staroměstského náměstí, kde najdete největší tuzemské varhany.

Historický klenot

Původ svatojakubských varhan zasahuje až do roku 1705, kdy měly 26 rejstříků a byly vhodné k provozování barokní hudby. Dnes má tento impozantní nástroj čtyři manuály, 91 znějících rejstříků a 8 277 píšťal – a tak sám o sobě představuje velký symfonický orchestr! Lze na ně hrát hudbu od baroka až po soudobou tvorbu.

V bazilice slouží pro doprovod liturgie, ale konají se zde i nedělní koncerty duchovní varhanní hudby a každoročně několik koncertních cyklů. Nejvýznamnější z nich, Mezinárodní varhanní festival, založila před třemi desetiletími právě Irena Chřibková a od té doby ho s láskou tvoří a organizuje. Tato jedinečná přehlídka světového varhanního umění probíhá každoročně v srpnu a v září. Na léto 2026 se chystá už 31. ročník.

Citat: „Varhany – nástroj minulosti? Ne, věčnosti!“

Otto František Babler (1901–1984), český překladatel, spisovatel, polyglot

Stojí za záchranu

„Již delší dobu poukazujeme na to, že svatojakubské varhany zoufale volají po rekonstrukci. Stav zatím není natolik alarmující, aby se na ně nemohlo hrát, ale je to jen otázka času, kdy by mohl jejich hlas nečekaně a třeba i na dlouhou dobu utichnout. V provozu se je doposud dařilo udržovat jen díky pečlivé práci varhanářů Vladimíra Turnwalda a nyní Václava Vály. Projevuje se však čím dál tím víc určitých nedostatků. Ukázalo se, že částečné úpravy nejsou schopné trvale zlepšit stav nástroje, a k dlouhodobému úspěchu může vést pouze generální rekonstrukce,“ konstatuje Irena Chřibková. Právě z tohoto důvodu založila už v roce 2010 Nadační fond Sancti Jacobi Organum, který na tento rozsáhlý projekt sbírá prostředky.

„Pro úspěšnou rekonstrukci je potřeba shromáždit částku minimálně ve výši šedesáti milionů korun. Na účtu fondu je zatím pět milionů, přičemž za dva tři roky může být všechno zase dražší. Nelze tedy zatím oslovit s poptávkou varhanářské firmy, protože nedokážeme říct, kdy bude možné rekonstrukci zahájit, a i ony musejí plánovat. Je to začarovaný kruh. Zatím se dál snažíme získat nové prostředky, organizujeme benefiční koncerty a máme stále ještě naději, že narazíme na generálního sponzora,“ věří v dobrý konec Irena Chřibková.

„Když slova odejdou, začne hudba,“ řekl prý kdysi německý spisovatel Heinrich Heine. A tak věřme, že hudba zůstane. Pojďme se zaposlouchat. Buďme za hudbu vděční a užívejme si jejích darů.

Zpracovala: Jana Jenšíková

Zdroj: Sancti Jacobi Organum

Celý článek si přečtěte v tištěné verzi AGE 6 / 2025 na straně 30-31.